Sport?

Sport?
Dnes jsem viděl dvě reportáže. Ráno o tom, jak se rozmáhá
virtuální sport. Sport, kde se můžete stát vrcholovým sportovcem za
klávesou pc. Druhá reportáž byla o tom, že Město Pardubice zvažuje
prodej hokejového klubu po tom jak ho odkoupilo za 25 milionů a
zaplatilo za něj všechny dluhy.
  Tyto dvě zprávy nemají zdánlivě nic
společného, ale jen zdánlivě. Vše ze vším souvisí. Měl jsem kdysi
kolegu, kterého syn hrál hokej už od mala. Tento kolega mi vyprávěl jaké
neskutečné peníze to stojí. Desítky
tisíc jen za výbavu a pak další věci kolem toho. Celkem statisíce, než
začne kluk vydělávat hokejem sám na sebe, pokud ovšem bude mít talent a
prosadí se. Pardubice jsou myslím celkem pověstné hokejem, který je zde
asi sportem číslo jedna a přeci se tak věhlasný klub zadluží a bez
pomoci krachne?
  Pokud mají tady problém s financemi, člověka
napadne jen jedno, že tam asi někdo pěkně tunelózně hospodařil. Jenže
jak je už u nás zvykem, nikdo není zodpovědný a město to zaplatí aby
udrželo klub nad hladinou.
  Tak jsem zavzpomínal, jak jsme jako
kluci hrávali hokej na rybníku, jenže to byly jiné časy. Žel, dnes můžu
jen konstatovat, že toto je dnes pro náš hokej cesta do pekel. Tisíce
talentovaných kluků, kteří by dali do hry srdce, mají smůlu jen proto,
že jejich rodiče si jednoduše nemůžou dovolit takový luxus a těch par
bohatých, kteří vidí své mazánky v NHL, ti ten náš hokej asi nezachrání.
Kam to spěje? Myslím, že bude čím dál méně těch srdcových hráčů, nejen z
finančních důvodů, ale taky proto, že je mnohem jednodušší vrchoně
sportovat u pc, než vstávat brzo ráno a jít někam na led dřít. Takže
nakonec zbydou jen ti snobští synáčkové, kteří na to mají a které na led
dotlačí jejich rodiče v naivné naději, že z jejich kluka bude hvězda.

  Žel tak nějak to bude nakonec nejen v hokeji a jen jsem si tak vzpoměl
na film Já robot, ve kterém taky všichni žili ve svém virtuálním světě,
ale ve skutečnosti jen kynuli doma napojeni na pc.
Jsem jen rád, že
já ještě pamatuju časy, když se stát staral o sport, staral se o to aby
měl každý tu možnost sportovat a na startu měl každý šanci ukázat co v
něm je. Jo, tehdá bylo ještě dostatek talentů a bylo z čeho vybírat,
tenkrát se ještě sportovalo se srdcem. Jenže je nová doba, ta "správná"
doba. Doba ve které se sportovec v první řadě zeptá kolik? Doba, když se
i ze sportu stala snobská záležitost a hlavně byznys. Doba ve které se
sportovci starají hlavně o své kapsy a pokud to nejde jinak, tak se
kšeftuje třeba s drogama, jen ať se vydělá balík. Pokud to nevyjde, tak
se někteří oběsí a jiní zaniknou v bahně.
  Zeptejte se těch, kteří
nás reprezentovali třeba v Bělehradu, kolik za to měli. Mnohdá v té době
ještě chodili do práce a sportovali prostě proto, že je to bavilo a
tito sportovci dali do hry to, co dnes už téměř zaniklo. Své srdce.
Lupo Anetta.