Předci.

Předci.
Všichni naši slavní předci se musí v hrobě obracet. Celá staletí bojovali za svoje rody, za svoje národy. Udržení své vlastní identity, své kultúry stálo naše předky miliony životů. Odjakživa platila zásada, bránit svou zem i za cenu nejvyšší. V naši kultuře, rodné hroudě, je to největší bohatství které máme a naši předci to dobře věděli. Dnes si mnoho našich "vůdců" myslí, že doba již pokročila, že se časy změnili a s nimi taky myšlení. Považují se za moudřejší a inteligentnější. Navzdory tomu, že každým rokem oslavují výročí slavných osobností našich dějin, sami se chovají k těmto předkům pohŕdavě. Jak jinak to nazvat? K výročí Karla IV. se chodí z jakési pochybné povinnosti klanět k pomníkům s kytkama, Sobotka někde v sobě najde tu sprostou a arogantní drzost, když se sám přirovnává ke Karlu IV. Ke králi, který se tolik zasloužil o naše země. Nechápu kde se v těchto lidech vůbec bere ta nebetyčná sprostá drzost, brát si vůbec tyto předky do těch prolhaných papulí? S oblibou žvaní o invazi v 68. a přitom k nám zvou vojská daleko horších vrahů.
 Celé generace našich předků po staletí prolévali krev za naši hroudu, za náš rod, tradice a kultúru. Obzvlášť krvavá byla obrana proti muslimským nájezdům. Naši předci měli ten pud sebazáchovy, měli odvahu bránit co jejich bylo, měli srdce na pravém místě. Možná že celkově mnoho z nich neumělo číst a psát. Možná že byli prostí a jednoduší a možná byli podle dnešních měřítek i primitívní, ale věděli co je to národní hrdost, věděli že vlastní zem je něco, za co se musí bít a umírat.
 Proto nějak pořád nemůžu pochopit dnes tak oblíbenou frázi všech debilů a sice, že si MUSÍME ZVYKNOUT NA NEBEZPEČÍ NA ULICÍCH. Prý je taková doba a nic s tím neuděláme. Jenže já si nechci zvykat na žádné černé hajzli v našem domově. Nechci se v naši zemi ohlížet jestli mi nic nehrozí. Myslím, že největší nebezpečí nám nehrozí od těch hajzlů s pedofilním bohem. To největší nebezpečí je v našich strachy posraných, prodejných a bezpáteřních politicích. U těch je třeba začít s ochranou naši země.
Lupo Anetta.