Politici.

Politici.
Takový politik je zvláštní tvor. Dokud je v opozici a nebo
na nižších postech, snaží se cpát do zadnice těm vyšším a nebo věnuje
všechen svůj pracovní čas shánění argumentů a důkazů proti těm
politikům, kteří jsou na místech kam by chtěl on. Politik nemá čas se
starat o věci veřejné a podobné hovadiny. Celé dny a noci myslý jen na
to, jak se dostat výš a výš. Takto to jde až do voleb. Proto nečekejte
od žádneho politika, aby minimálně rok před volbami udělal něco pro
občany. To je až druhořadé. Prioritou je soustředit se na příští volby a
to obnáší propagaci, vymýšlení taktiky, slibů které ještě nikdo jiný
neslíbil, najít ty správné věci, které pálí národ a které ještě nikdo
jiný nenašel, případně shánět pokud možno co nejvíc konkurenci
očerňující informace.
  Čím blíže k volbám, tím míň je času na práci pro kterou jsou určeni. Vše je druhořadé jak jde o koryto.

  Pak přijdou volby a pokud politik získá aspon nějaké ty hlasy, tak se
pak měsíce všichni dohadují, kdo s kým a proti komu. Po několika
měsících se situace konečně ustálí, jenže politici musí být pořád ve
střehu. Ze všech stran hrozí nebezpečí nějakého toho očernění a taky
musí sledovat kdo co a kdy řekne, pak musí udělat detailní rozbor všech
projevů svých protivníků aby přišel na to, jak mu odpovědět, případně
jak se očistit po nějakém tom nařčení. Nejlépe je pak se poradit s
právniky, kteří by měli taky sloužit politikovy jen v zájmu občanů, ale
občani nejsou důležití a tak se právnici zabývají slovy protivníků a tím
jestli jde na některého podat trestní oznámení, případně chtít po něm
veřejnou omluvu.
  Další a nemalou činností politika, která mu zabírá
taky asi 150% času je, jak si pomoct, jak upřednostnit toho nebo toho,
jak a komu dohodit tam tu a nebo tamtu zakázku a jaké provize z toho
budou. Touto činností se politik zabývá  druhý a třetí rok svého
funkčního období. Pak přijde rok čtvrtý a ten je zcela věnován
přicházejícím volbám. To se už vymýšlí sliby, které ještě nikdo
neslíbil, hledají se veškeré špinavosti na konkurenci a rozdávají se
zubaté úsměvy na lidi-voliče, kteří jsou jinak jen na obtíž.
  Suma
sumárum, pro zjednodušení, dejme tomu že je i s krajema tisíc politiků
kteří mají v průměru plat 50 000,- (hodně skromný příklad) to je 50
milionů. Každý má v průměru dejme tomu dvadset lidí kolem sebe, od
sekretářky přes řidiče, odborné poradce na všechno bo politik ničemu
nerozumí, různé tajemníky, tiskové hovorce... Dejme tomu že mají v
průměru 30 000,- teda 1000 politiků krát dvadset pomahačů a krát 30
000,- Neuvěřitelných 600 milionů. Možná jsem trochu ty platy a počty
nadhodnotil, tak to zaokrouhlime na půl miliardy měsíčně. Teda ročně 6
miliard jen na platy všem těm, kteří se vlastně starají jen o své
koryta, nosí pěkné obleky, vozí se v luxusních autech a o manuální práci
nemají ani tušení. Nepočítám další výhody. Ještě se někdo divý proč se
tak rvou?
  Nevadí mi, když si politik trochu nakrade, nevadí mi,
když veme nějaký ten úplatek a nebo pomůže někomu z rodiny či
kamarádovi, ale nevadí mi to jen v případě, že se bude taky starat o
národ, když bude plnit své povinnosti a když bude skutečný patriot.
Lupo Anetta.