Jsme západ?

Jsme západ?
Kdysi jsem dělal na jedné stavbě v Německu pro takovou
nevelikou německou firmu. Jednou nás pozvali na nějaké oslavy. Bylo to v
takové malé vesnici. Klasické fest stany, řady stolů hromady jídla a
ještě víc pití. Sešla se tam snad celá vesnice a tady jsem si všimnul,
že vlastně spostu lidí zde znám. Ten nám vozil cihly, ten desky, ten
beton atd. Nakonec jsem zjistil, že ta stavební firma má sídlo v té
vesnici a taky zaměstnává skoro celou vesnici. Takže taková jedna
rodina, jedna vesnice, jedna firma. Líbilo se mi to a líbilo se mi, že
než by někdo ze zaměstnanců této firmy ukradl jen jednu cihlu, to by
radši do té firmy donesl ze svého deset cihel. Věděl, že když bude
prosperovat firma, tak bude i ve vesnici dobrý život.
   Když jsem
pracoval v Amsterdamu, byli jsme se podívat jednou po okolí a všimli
jsme si, že mnoho malých rodinných domků nemá na oknech žádné záclony a
protože už byla skoro tma, bylo vidět z ulice téměř celý interiér. Bylo
vidět jak lidi sedí u televize, nebo si jen tak povídají. Pamatuju
některé naše chlapi, jak valili bulvy a nevěříc čuměli do toho soukromí
obyvatel..
  Jistě nejsem sám, kdo si na západě všimnul neskutečný
pořádek kolem domků, všude pěkné záhonky s květinami, upravené trávniky a
výzdobou svých obydlí jak by přímo mezi sebou soutěžili. Taky bylo
nezřídka vidět spousta kdejakých pěkných dekorací u domků či už to byl
nějaký starý trakař, nebo jen pěkný ač kýčovitý trpajzlík, ale mnohdá i
dražší umělecké dílka volně naaranžované na trávniku, nebo jen tak u
plotu.
  Proč o tom mluvím?
Dnes se mi opět stalo, že zákazník
položil tu otázku, kterou jsem slyšel už snad stokrát. "A když mi to
vyřežete, půjde to nějak ukotvit aby mi to někdo neukradl?"
  Žel,
naše mentalita je zřejmě pořád někde úplně jinde. Bojíme se koupit si
něco pěkné v obavě, že nám to někdo ukradne. Co není zabetonované a
přivařené, to nemá dlouhou životnost a pravděpodobně i ten, který to
ukradne a bude to chtít prodat, bude taky slyšt tu samou otázku "a
neukrade mi to někdo?"
  Tak jsem si vzpoměl na tu dobu nedávnou, když jsme se pohoršovali nad cedulkami v rakouských obchodech "ČEŠI NEKRAĎTE" .

  Popravdě, divíte se tomu? Majitelé firem musí zřizovat vrátnice a
různé kamerové systémy aby mu zaměstnanci nerozkradli zařízení firmy.
Nadáváme, že se všude množí kamery, že nás špehují a přitom je jasné, že
kde kamera není, tam není nic. Vše se ukrade.
  V duchu hesla "Co je
doma, to se počítá" hromadíme kolem domku všakovaký bordel, každá
deštička je dobrá a když už vyhodit, tak jedině prodat do sběrny. A aby
nám to náhodou někdo neukradl, tak musíme postavit pokud možno co
největší ploty, zdi a ještě živý plot, pustíme velké psi, zapneme alarmy
a teprve pak si můžeme doma zatáhnout žaluzie a záclony a navrch ještě
závěsy, takže je vše dokonale zatemněné, jako při náletu a můžeme se v
klidu posadit do svého gauče a koukat na píčoviny v televizi. Jen ať nás
nikdo nevidí, jen ať nás nikdo nechytí, jen ať se do nás nikdo nestará.
Nuž, to jsme my.
  Na lonské demonstraci některé vymyté mozky nesli ceduli s nápisem " MY JSME ZÁPAD!!!"
  Skutečně si to myslíte? No to si asi děláte prdel...
Lupo Anetta.